Když přátelství spáchá sebevraždu

Bylo jsi jak med,

pak život sis vzalo,

pochopit tento čin se nedá.

Znalo jsi svět,

tak proč jsi to vzdalo?

Důvod se marně hledá.



Mělo jsi každého,

kdo uměl žít,

umělos rozzářit úsměv.

Pro Boha živého,

takhle naložit,

s životem. Nečistě a hnusně.



Mělos bolest velikou.

Však kdo ji nemá?

Všichni přece trpíme žalem!

S prachžádnout etikou,

jak žena utrápená,

řeklo jsi "Sbohem a ámen".



Zradilos duši,

co potřebovala tě,

osobu, jenž bez tebe neuměla žít.

Nejsme přec hluši,

nemuselos v té tmě,

zůstávat.

A co nejhůř: Nemělos přestat věřit.