KDYŽ SPÍŠ

Po tichoučku
vkradu se do ložnice
dívám se jak spíš
tak klidná a pomačkaná
nahá jako voňavé miminko
jako jitrocel na paloučku
co rosou třpytíce
roste k nebi blíž
tak čistá a zamilovaná
ty moje cizinko

tvůj dech
tvaruje záhyby povlečení
a slunce přes záclonu
opírá se ti do vlasů
na rtech
polibek….k lásce odsouzení
v kráse tvé utonu
a v baroku tvého hlasu

tvá kůže
jako hedvábná stezka zlodějů
tvé tělo
jako oáza v poušti
se zachvělo
než procitneš tak doleju
do tvých rtů růže
ať se rozpouští
jako tuše

tvá víčka
jako zvony kostelů
tiše mrkají do snů
tvá líčka
jako peří andělů
psssssst…ať v tobě usnu.