Pavučiny
Pavučiny
myšlenka do mysli se vkrádá
zdál se mi v noci ošklivý sen
v němž bratr bratra bezostyšně okrádá
z depresí utkaná pavučina hustá
protíná díry zpuchřelého světa
přichází jen zloba a závist pustá
nemusí být nůž, ostřejší zabíjí věta
až do morku duše
nenávratně…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Bohuužel slovem se opravdu dá i zabíjet a krutě zraňovat a pochopitelně od přátel a od rodiny to bolí nejvíc
29.07.2011 13:06:00 | la loba
Krásně jsi vše v básni vyjádřil.))) Žel je to tak ti co touží po majetku, moci a penězích, neznají slitování, neznají bratra, matku, otce, či sestru, jdou přes mrtvoly a to je velmi smutné, však život ani zdraví, či lásku si za peníze koupit nikdo nemůže.
depresí utkaná pavučina hustá
protíná díry zpuchřelého světa
přichází jen zloba a závist pustá
nemusí být nůž, ostřejší zabíjí věta
28.07.2011 12:48:00 | carodejka
lepší je být okraden - než okrádat
a zášť si nenech vpustit do mysli
sám zalkne se ten, kdo chtěl hodně brát
Ty srdci, nitru, hlavě prostoru nech pro kyslík...
28.07.2011 10:47:00 | šuměnka