Jako v polární pustině...
Jako v polární pustině...
Jako v polární pustině,
kde zanechal jsi svoje city...
Tak na mě dýchá,
naše společná postel...
Křičí na mě,
a vyčítá mi...
Že se nic,
neděje...
Místo ke kříži,
modlím se k otazníku...
Co visí mi,
nad zrcadlem....
A v duši,
mám lógr bez kafe....
Nedá,
se s tím žít...
Probudím se včera,
zastavím čas...
Abych ti nějaký dala,
k narozeninám....
A ty mi dáš,
svoje srdce...
Z čokolády,
to až se zničí, nebude tolik škody...
kde zanechal jsi svoje city...
Tak na mě dýchá,
naše společná postel...
Křičí na mě,
a vyčítá mi...
Že se nic,
neděje...
Místo ke kříži,
modlím se k otazníku...
Co visí mi,
nad zrcadlem....
A v duši,
mám lógr bez kafe....
Nedá,
se s tím žít...
Probudím se včera,
zastavím čas...
Abych ti nějaký dala,
k narozeninám....
A ty mi dáš,
svoje srdce...
Z čokolády,
to až se zničí, nebude tolik škody...
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Znám to, ale spíš bez NÍ :-) A někdy to ani nemusí být kvůli nikomu...a pozor, srdce z čokolády se rychle rozteče (pokud není u ledu)..ale zase je z něj chutná poleva...
29.07.2011 00:18:00 | Chancer
Opět si nezklamala,opět siná věc,zase sem to hltal jak malej kluk,a ten logr bez kafe mě dostal,miluju tvoje metafory.
28.07.2011 12:52:00 | ECHO PARAZIT