Ukážu ti prstem

Ukážu ti prstem
to jedno nalomené stéblo,
tu jednu hvězdu, která hoří nadarmo,
tu jednu vrásku, která není z úsměvu.
To jedno nepatrné místo
ve mně, které dosud nepřestává bolet.

A ty
neřekneš a neuděláš nic,
jenom na ně mlčky zlehka foukneš,
takže se na okamžik zachvějí
jako plamen svíčky,
jako pavučina,
zvrátíš se mnou nazad hlavu do trávy
a spolu se mnou s ní propleteš prsty,
nad kořínky hluchavek, nad kořeny bříz,
pod napitými mračny
nad jasným obzorem,
a zblízka, až z těch nejzazších dálek
vdechneš vůni světa,
který by bez té hvězdy
a stébla a vrásky
nebyl naším světem.