S citem strhaného dříče
pláču mayday do davu
v kazajce vlastního chtíče
drtím svojí představu
tvého objetí
mého zajetí
vlastního příběhu
usmyslené slasti
které se nevzepřu
bolesti
na kterou jednou
jedinkrát
posté zemřu.
Ve svých trapných slovech
ač tělo i mysl žhne mi
lovím přirozený nádech
mezi tvými platonickými steny.