Jezerní panna

Žena ladných tvarů
co do vln jezera se noří
já přiznám, že v tom plavu
a srdce moje hoří
když u břehu pak stojí
do pasu ponořená
pažemi skrývá ňadra
stejně je nádherná žena.

A ona svoje zraky klopí
neb bázlivě se stydí
a moje oči vidí
že té krásce nic nechybí
já toužím vzít si všechny
vnady skoro ryzí
ale nemohu to udělat
protože odvaha má mizí.

Tak otočím se zády
bych poskytl jí času
aby oblékla si šaty
a ukryla tu krásu
pod květy letní šatů
a já přišel o ten pohled
co stojí za poklady světa
i za to abych oslep.

A i když byl jsem zády
ke vší té božské kráse
já cítil hořko v ústech
že mně pak rozplývá se
když postřehl jsem pohyb
jak ke břehu zamířila
a čekal že prosmýkne se kolem
aby na břehu se skryla.

Já cítil její krásu
i přes zavřené oči
cítil jsem však také
že hlava se mi točí
však ona neoblékla tělo
co před tím ve vodě se skvělo
neb měla jednu vadu
ona měla rybí tělo.