Zažraná minulost

Kus minulosti "zažrala" se mi pod kůži,
už nehřeje mě tvoje přítomnost.
Ostruhy zklamání bodají mě do duše,
skoro jak trny od růží.

-Nemám slzy...

Ztracená ploužím se půlnocí a chci se rozplynout,
chci být jen tvojí vzpomínkou.
Ty myslel jsi na jinou, ale mě objímal tak opravdově,
že tomu do teď nechci věřit.

-Naděje podává mi kapesník..

Váhám zda lež má krátké nohy nebo jen blouzním
a mám horečku.
Ať tak či tak, budoucnost nás dvou už neslepí ani nejlepší iluzí
a já píšu nekonečnou TEČKU!