Jsme stěny nepromlčené naděje
to co se příliš vzdaluje
to nic co je tak krásné
jak slunce co nezhasne...
kdo hledá to co není
to krásné se mění
paprsky půlnočního bloudění
pohasne svit těch loučí
to ticho co se loučí
já vím...
já vím
proč pořád tápu
prostě nechápu.