MLADEJ BLBEJ MRTVEJ

Naděje umírá ztracená v sobě,
tělo mé mladé spočine v hrobě.

Již nikdy nespatřím tváře svých rodičů,
již více s osudem nedám hru v karty.

Mince pro Charóna přes řeku Styx,
tajemné vědomí kosmické mantry.

Zvedne se příliv, mé tělo odplaví,
do říše věčnosti mou duši vypraví.

Snáší se déšť naděje uvadá,
svírá mě tíseň beznaděj dopadá.

Chodník se blíží jak řítím se k zemi,
most v Pražském údolí, tělo chvěje se mi.

S plesknutím žuchlo, a chvění ustalo,
srdce mé zmatené právě tlouct přestalo...