Diadém krásné paní Ebeth

Diadém ve vlasech
krásné paní Ebeth,
kněžky Yamayky,
která ztratila víru
ve vlastním lidu,
jenž ji obklopoval přepychem
a krásnými dary z hůří,
učaroval ohavnému Morkorukarovi,
knížeti pekelnému, který toužil
snést paní Ebeth modř nebeskou
a unést ji v oné modři
do hradních komnat pekelných,
kde zhynula nejedna žena,
kde dotlouklo nejedno srdce...

...Ebeth se bojí Morkorukara,
chodí se svým ozbrojeným vojem,
lidské štíty chrání její tělo
v riziku, že budou sami zabiti,
její ochranka se však nebojí
pekelných kuší, jejich reakce
jsou zrychlené a cvik v boji
ovládají na jedničku...

Morkorukar touží po
jejím diadému ve vlasech,
sťal by jí hlavu,
kdyby musel...

Nad Yamaykou se stahují
černé mraky, které
vydávilo peklo samo,
Ebeth si chrání svoji čelenku,
její rytíři dlí
u její komnaty
za dlouhých černých nocí...

...které natahují pařáty,
jako oživlí mrtví
ve stadiích rozkladu...

a jednoho večera
Ebeth usnula v těžkém snu
a zemřela strachem
při pohledu do očí
své nejstrašnější černé můry,
kterou byl Morkorukar sám...

Náhlá smrt paní Ebeth
zaskočila všechny,
diadém jí byl ponechán
a ona byla pohřbena
s ním a s posmrtnou maskou,
která byla vykládána
drahými kameny, příslušícími
urozeným šlechtičnám yamayckým...

Na knížete pekelného bylo zapomenuto
a možná i zanechal svých krutostí,
protože jej rozesmutnilo to, že
diadém kněžky Ebeth již nikdy
nenabude jeho vlastnictví...