JSEM POUTNÍK CO NEMÁ JMÉNO

Dotýkám se myšlenek,co tak hloupé jsou
vteřina křičí,zkouším se nadechnout
jsem ticho,co nejde obejmout
mlčí..a v sobě lžou....
vteřiny z posledního rána
jak ke štěstí brána
bez dechu a slova co unavená
plují si do života

Myšlenka křičí bez rozumu
doteky nenapsané básně
co krok,jak host od domu
unavený z vášně
do ticha propadá
slovo co někam zapadá
únavou bez hledání
jak příště,co přijde svítání

Můžu tu křičet,můžu se rvát
vím co ale má se stát
jsem dotek slunce,i naděje
ticho co se spaluje
může nám lhát,samotář
ten co nemá tvář
jsem poutník co přichází ráno
Jsem poutník co nemá JMENO