Půlnoc

Hodina půlnoční, tak rozverná,

sama příroda, temná a zakletá.

Hlasy stromů, tiché, zanikající,

jen málo lidí, slyšeti chtící.



Na nebi, moře hvězdokupy,

jejichž světla jako blikající stopy.

Po nebi, rozmístěné, laškující,

tajemství životů i smrtí střežící.



Dole na zemi, v temné louži života,

tam, duchové, kde dlí i nicota.

Ztracené sny, malé, umírající

a světlo padá, mezi stromy, na náhrobky spící.



Vyprávěje, němě, příběh svůj,

jednou bude, drahý, také tvůj.

Zdobený, snad, časem uhlazen,

jen pomník životu, skomírající, zavržen.



Jenom, světýlka, malá mihotavá,

na nebi, vševidoucí, tak stará.

Znají, příběhy, starých dní

i přání, dětí, nevšední.



I duchy, vidí, průhledné,

toulající se, okolo, zašedlé.

Ztracené, mezi světy, plačící,

Nenacházeje, cestu, tiše kráčící.



A za okny, obydlí, lidé sní,

malicherné, sny, kájení.

Nevnímaje, tichý svět,

tam, za okny, v svitu hvězd.