Ponurá

Mihotavý plamen svíčky
Stíny vrhá na ponuré zdi
Na nich od plísně flíčky
Znaky dávno padlé cti
Do země zatlučené tyčky
Zdobí koroze a rzi
Pak zacinkají venku klíčky
A rozeštěkají se psi.

Déšť se valí dolů z mraků
Bahnitá je pod ním zem
V řece plavou kusy vraků
Roztříštil se něčí sen
Na větvích visí řady háků
A nikdy nepřichází den
Divadlo bez herců a bez diváků
To smrtka chodí zase ven.

Rozbitý chodník z něj kořeny trčí
Dlaždice všude kolem poházené
A těsně nad zemí ledový vítr fičí
Mohutné duby až u země pokácené
Jak hrobky které stále mlčí
Leč rakve jsou na třísky rozmlácené
Díramy v okapu voda chladná crčí
Do díry v zemi do pekel otevřené.