AUTOHAVÁRIE A POSLEDNÍ LET

Probudíš se o něco dřív
než dopadneš na zem
tak živé a tak skutečné
jako když zahřmí
a blesk udeří rázem
do aorty srdečné

ústa na ústa
nabít
a pal na teď
cesta zpátky pomalinku zarůstá
život takhle bezcenně ztratit
na poslední let

plané očí upřené do nebe
vyhlížejí tunel a světlo
jako neonové poutače nočních měst
to andělé už jdou si pro tebe
a tělo duši vypouští aby rozpletlo
slzy z bolestných gest

tep slábne
u v rukou znalců
co handlují o tvůj život s Bohem
jako když rukou mávne
jako když armáda mladých chlapců
co do války táhnou
a svým matkám říkají sbohem.