Modré z nebe

Někdy mám chuť se rozletět
do oblak se dívat.
Polštářky z mraků do rukou vzít
nebeskou modří hříšné tělo oblíkat....

Nejsem však ptáče z pápěří
nohy mi těžknou tíží
a tak snad jen když se sešeří
lítám jak v nebi chmýří...

Nebudu nikdy taková
jak ve snu se mi zdá.
Nebudu anděl útěchy
co sílu a víru rozdává...

Někdy mám chuť se rozletět
svobodu duši dát
dívat se dolů na lidi a smutně se jim smát..
Jenže můj osud zavelel:
\"Nikam! Tady je Tvé místo,
polštářky z mraků načechráš...snad jednou...
až v duši budeš mít čisto...\"