Pražský Pijan

O půl třetí ráno
troubí výfukem
do světa otrav a plevu,
že vypil celý soudek Vltavy.

Chutnala jako
každá jiná voda,
kalná a rozvířená
jako myšlenky zmátoženého.

Cítil se spokojený,
pupek má povislý
bez pupeční šňůry,
proč musel přijít na tento svět.

Někdy si připadá, že pije
vlastní studený pot,
chutná slaně
jako mořská tříšť.

Dnes si dá skleničku,
potom bude lépe,
děsí se představy,
že by už nikdy nezapil
vlastní chmury.

Zvláštní nálada
jej staví do úlohy
starostlivého pijana,
který ví, kdy přestat...

...jenom si sám
není jistý svým
bdělým stavem...

Pražské sklípky
se dávají na ústup
před vstupem
do jeho úst,
která kropí vínem
jako vysvěcující kněz.

A on ví, že jeho svátosti
se třpytí odérem
Kristovy krve,
i když je to jen červené víno,
které si v božské euforii
prolévá hrdlem...