Hloupý sen

Lidé pospíchat zapomněli,
zjihlou zemi rozjiskřil mráz,
tou krásou všichni oněměli,
a na orloji se zastavil čas.

Na kostelech umlkly zvony,
květiny přišly o svou vůni,
ptáci od trylků ztratili noty,
žáby se ukryly v lesní tůni.

Ticho ze sebe smutné,
celičký svět jako by spal,
kol dokola mlčení pusté,
jen vítr si s listím hrál.

Nekonečná minuta ticha,
sekunda celé století ubíhá,
prázdný svět přestal dýchat,
jen srdce bije dál a vzpomíná.

Na vůni posečené trávy,
na líbezné písně slavíčka,
na to jak ráno bučí krávy,
na zamilovaná slovíčka.

Náhle se zvony rozezněly,
ptáci si písničky připomněli,
vrátila se každičká vůně,
žáby vyskočily z lesní tůně,
najednou cítím slunce hřát,
můžu se bezstarostně smát,
je mi zase hrozně krásně,
napadají mě opět básně,
už vím, že to byl jen sen,
kouknu z okna a už vím,
je tady nový, krásný den.