Sleněná

Skleněný pohled a pohasínající světlo.
Stéle se mi zdá to tak zvláštní.
Utíkám na stejná místa daleko od lidí.
Ve svém skleněném světě, který má prasklin více než dost. Jeden sen, který probudil barvy v té šedi.
S trochou kouzla jemu vlastním se ukázal a hned zase zmizel. Ze snu mi zůstal pocit a s ním otázky.
Některá setkání jsou opravdu velmi zvláštní, a že jich bylo nespočet. Tak mi praská mé sklo. S každým dnem drží stéle méně. Až se jednou rozpadne úplně. Zůstane jen slzou na tváři. Jen vzpomínkou bez významu.