VĚZENÍ

Čtyři bílé stěny – holé
místo nebe klenutý strop
Větrá se škvírou pod dveřmi dole
k výchově živých, napolo hrob

Okno cely, neprůhledné ovšem
vede na ulici, kterou jsem chodil
a půjdu zas, až budu po všem

Z mnoha křížů sestavena mříž
Posiluje naději, možná víru
Nebo nad tebou dělá kříž

Nekonečný čas ve vězení
i nuda nutí k přemýšlení
o tom co bylo, bude je a není
jak se celý život přetváří a mění

A žalář, neslavné dědictví pralidí
snad jednou kdosi bez lítosti odklidí
ať synové našich synů už nikdy nevidí
jak se žije bez svobody, bez lidí