Cesta z města II
Cesta z města II
Anotace: Postesknutí po návratu z dovolené do reality Brna
Sbírka: Až na vyjímky
Až mé stopy
zakryjí otisky
divokých koček
a na chlupy kožešin
sednou roje sněhových vloček,
teprve uslyším vítr ve vlasech:
„Tak už se konečně vzchop
vezmi lopatu
vykopej hrob
a pohřbi pod smrky
svou vlastní lež"
"Nazpátek nemůžeš“
Já vím
bude to na krev
V hladovém lese
kořeny, skála,
hlína promrzlá
a truhlu tretek
jen tak někdo neunese
a lopatě násada omrzla
Až mi praskne kůže
a dlaně ztvrdnou v led
zaházím jámu kamením
a rozběhnu se
než se paměť vzmůže
spálit loď co vozí zpět
.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Hmm...hezky se mi četlo...říkávám, že muži prostě tu poezii "umí" vyjádřit lépe...našla jsem nového psavce u kterého se ráda zastavím...
11.08.2011 13:49:00 | oběžnice
To máš jako s Nekonečnem...jak jednou nastoupíš...hmota ale z ducha žije a naopak..a třeba počase bys velebil v dálkách každé městské zrnko prachu a ta šeď a oprýskané zdi by byly tak malebné a umělecké...
Ona se ta pocestovní optika zase narovná...
Ale chápu to myslím dokonale:-))
06.08.2011 00:17:00 | zvířenka
tý jo.. ta se ti povedla, jedna z nejlepších z poslední doby (dle mého mínění)
05.08.2011 07:15:00 | JA.RO.
Já na Hrádku kopu hrobku a chtěl jsem si přečíst něco na povzbuzení... No nic, alespoň mi ztvrdne úder krumpáčem!
:o))
ST!
04.08.2011 20:42:00 | Zasr. romantik