Realita

Fotila jsem trosky hradu,
on tam visel hlavou dolů
na malinkých nožičkách
drápky přichycený k stolu.

Zaměřila jsem blesk
probudil se, lekl a proti mě vzlétl.
Držel se pevně mých vlasů,
když pádila jsem z kopce k lesu.

Tam se chechtal kamarád.
Myšku z hlavy vymotal
a když blány roztáhl
byla náhle děsivá,
i když měla maličká,
vyděšená očička.

A já od té doby nosila,
kapsy plné česneku na toho upíra.