Noc natáhla své paže

noc natáhla své paže
vzala k sobě padlý den
svým poddaným teď z hůry káže
ponořte svou duši v sen

na rtech lehké pousmání
v lože tělo odevzdám
skláním se před noční paní
sny šeptají pojď sem k nám

čekám na sen bez záruk
že o tobě se bude zdát
pak utichne okolní hluk
a snění začne příběh psát

v něm obrazů je nespočet
a lidé mohou létat jako ptáci
v něm nadosah je celý svět
a děj obvykle smysl ztrácí

závěr bývá v šeru skryt
až do ranního kuropění
dál srdce bude touhou bít
než sen se v realitu změní