Starý Bůh lesa

Plést cesty z těsta,
posypat je hlínou
a zasadit rány,
aby rostly stromy
jako moje dlaně,
to bylo a je mým údělem.

Rozplétat copánky křižovatek,
sypat hlínu do těsta cest,
rozdat rány tvrdou konví,
z které prší moje rány,
aby rostla flóra
a já byl pořád šťastný,
to bude napořád mé poslání...

Nebolí mě mlátit dlaní,
v otvorech mých prstů
zalévám stromy boží krví,
která nepošpinila nikoho a nic,
ničeho se nedotkla
ve zlém úmyslu.

A jenom já
propůjčuji hlas
zvířeně, když
cítím nebezpečí,
abych jej zahnal
z dosahu svých Zahrad...

Jenom já jsem
Starým Bohem lesa,
který rád přivoní
ke květinám
a olizuje očima
rajské plody.

Protože je krásné zrát
do obdivných barev, tvarů
a rozměrů, když nad lesem
se rozzáří sluneční svit...

...který se koupe
v lázni se zlatými rybkami,
plnícími tři přání, jenž
budou naplněna ve vodách kouzelných...