Stíny

Tvá tvář
zvolna schovává se
ve mě
s něžností
šeptá mi
do klína
myšlenky vzdálené
jako by ve tmě
propletenost těl
kdy já jsem ta jediná
...
kdy bez pocitu viny
jsem
bezmezně milovaná
a všechny mé stíny
jsem ze srdce už
vypustila
...
a i sobě
už jsem dávno
odpustila
...