Chtěla jsem ji zachránit...
Anotace: Nevím, asi to ani není báseň. Napsala jsem to, když jsem jela s bušícím srdcem za kamarádkou. Měla jsem hrozný strach, že se jí něco stalo. Všechno bylo naštěstí v pořádku, ale to jsem zjistila až pak...
Sbírka:
Mé půlnoční chvilky 2.
Cítila jsem pohromu,
když za zvuku hromu
ozářena sluncem
na kole jsem jela.
Poháněna strachem
nedbaje na blížící se bouřku,
chtěla jsem ji zachránit
před nezachránitelným.
S každým okamžikem
zoufalejší jsem byla.
Chci jí pomoct,
ale chce to vůbec?
Nechtěla, opojena štěstím
a omámena touhou.
Obejmuta spáry zla
a úlisnými řečmi.
Nedbala na mé výkřiky
a nechala se zlákat.
Málem zaplatila, a já také.
Ona za přátelství a já za strach.
Pozn.: zpětně si uvědomuji, že to bylo nejspíš trochu přehnané, protože to bylo psáno v okamžicích největšího strachu.
Komentáře (0)