Duša

Do střípků na kusy
rozbité duše
snažím sa hľadieť
skrz beznádej
cítím své srdce
jak v synkopách tluče
a každý úder
je dalšie znamenie
…
Když ze střepů zbývá mi
jen obnažená víra
stále však neviem
v čo a koho....
na povrch dere se
má vnitřní síla
a strácam prehľad
o tom čo sa so mnou deje
...
dlaněmi posbírám
naděj co nikdy neumírá
a ak aj áno
tak ževraj posledná
potichu spočítám
čas co mi zbývá
a čo mám za sebou
akoby nikdy nebolo
...