Krása v růžích

Bříšky prstů hladíš dívku,
která leží v posteli z růží,
oddává se Tvým dotekům
a občas se škrábne o trn.

Zahradnickými kleštěmi
staráš se o její lože,
trny na Tě žárlí,
tupíš jim hroty.

Často se ptáš
jestli je Růženka,
ale ona zavrtí hlavou,
zavře oči a nastaví tvář,
aby ses s ní mohl polaskat.

Tvář má popíchanou,
ale to neubývá na její kráse,
která se zatěžko popisuje.

I malíři, kterým jsi zaplatil,
říkají, že namalovat její tvář
je stejně neproveditelné
jako chytit slunce za jehličky paprsků...

...poněvadž pro krásné věci
se těžko nacházejí slova...

raději jsem mlčel
a tiše pojídal její tvář očima,
které ona zavírala,
aby si nechala zdát ty nejkrásnější sny
v pohádkových barvách.

Spi, kráso v růžích...