Tykání s vrahem

Stojíš před svým prahem
a s tebou stojí zvláštní pán...
Ještě nevíš, že si tykáš s vrahem,
co si s tebou krásně hrál...

Jeho oči touhou září,
chceš ho pozvat k sobě dál...
A ten úsměv v jeho tváři,
mohl by to být Tvůj král...

Klíčem v zámku otočíš,
nabízíš mu ruku svou,
bez rozvahy vykročíš,
tato noc bude Vás dvou...

Ještě nevíš co tě čeká,
chvěješ se však po těle...
Dnešní noc tě trochu leká,
"Pojď dál", říkáš nesměle...

Dnešní noc má být tvým hříchem,
vypovíš mu touhy své...
Odpoví ti chladným smíchem,
on přec nechce tělo Tvé...

Ruce jeho strašně chladí,
zatřpytí se nocí nůž...
Tvoje nohy tě však zradí,
jak to končí, víme už...