Škoda, že nejsem malíř

Škoda, že nejsem malíř,
na plátno bych namalovala Tvůj portrét.
Byla by si na něm taková jinačí,
taková, no prostě hezčí.

Škoda, že nejsem sochařem,
ztvárnila bych Tvé tělo z kusu hlíny.
Ztvárnila bych Tvou hlavu, čelo i Tvé tělo,
ztvárnila bych Tě celou.
Škoda jen, že by dílo mluvit neumělo.

Hladila bych Tvou tvář,
svými prsty jí dávala vzhled.
Tvým bokům bych dávala tvar,
vložila bych do díla lásku,
dělala bych to ráda.

Tvá tvář, Tvé tělo,
potom jakoby se ve vílu proměnilo.
Nejsem malíř, a ani sochař,
nehladím Tvojí tvář.
Jsem jen člověk, kterému se líbíš
a který má Tě moc rád...