NOBELOVU CENU

Odhaluješ mi zrcadla
bezpočet tvých já
rozštěp duševní hloubky
pasti už jsi nakladla
lépe než se zdá
a do hlavy šroubky

někdy tak krásná a roztomilá
jako právě narozené koťátko
co chrání ho životem jeho máma
jindy zase ne už tak milá
svatá jen nakrátko
taková lstivá šachová dáma

a všechny ty tváře
co skládám s nich album
našich hádek a rozepří
probudili ve mně žháře
přišel jsem o city i rozum
a upadám do bezvětří

ztrácím se v tvých osobnostech
o kterých
vlastně vůbec nic nevím
slyším jen o mých neschopnostech
ve slovech kyselých
proč!....se tomu vlastně divím

udělil bych Nobelovu cenu
za pochopení ženské duše
recept jak dostat se jim do hlavy
jak objednat to pravé menu
než vystřelí ti srdce z kuše
protože se tím rády baví.