Metál In memoriam a od mámy květiny

pole bitevní
zákopy a vřava střel
slunce prachem zastřený
a vzduchem létaj šrapnely
hřmot děl a kusy mrtvých těl
a dlouhý noci bezesný
ve vlastním potu a špíně
jak krysa zahrabán v písku a hlíně
bojíš se o život v zemi
jež nikdy bys radši nepoznal

tak běžte domů chlapci
kde čekají vás matky, vaše děti a ženy
zastavte hrůzy co do čela
vrásky viny a strachu vryly
a hledejte spásu a rozhřešení
za vaše činy co konaly jste na rozkaz
a proste o odpuštění dětí
jejichž domovy jste ničily
však sirotci, vdovy a domy znesvěcený
už těžko někdy vám odpustí

moře je slz z bezpočtu párů očí
co doma už marmě čekají
ty oči dávno se vyplakaly
jen velké rány napříč srdcem zbyly
ztěžka je nohy unesou
kdo z oficírů postaví se čelem ženě
a pohled její ustojí
pohled matky jenž mlčky praví
kde mám syna?
a kam mám nosit květiny?

tak pojďte domů chlapci
vy co jste ještě živi
tam vás nechtějí...

.