Rodný dům

On v sobě našel odvahu
zas po letech stojí u prahu
a kdybys mu oči zavázal
i poslepu by jistě šel
tím domem co tak dobře znal

stačil pohled jediný
svaly v tváři v mžiku strnou
poznává ta místa mládí
dvorek, dům i zahradu
vzpomínky se proudem hrnou

pěkné časy tady prožil
i ty co byly šedivý
nostalgie se vkrádá do žil
že oči slzy neovládnou
ať se nikdo nediví

na zahradu jde se dvorkem
hruška i jabloň plné květů
studna, keře jasmínu
a šeřík jak před dávným rokem
opět krásně voní světu

je štastný ? smutný ? kdopak ví
tak tam stojí starý pán
a za slzy se nestydí
v tom lehkém dešti májovým
je stejně nikdo nevidí

.