Moravěnka

Jak ono zlaté víno
se po slunečném kraji rozléváš a voníš
z dalekých dob si neseš pečeť slávy
a lid tvůj, svérázný a dobrý
širokou náruč bratřím otvírá.
A mluva tvoje měkká, někdy drsná
jak hnědá země, moře žlutých lánů.

Morava Velká, světlo boží nad ní
nás dodnes sílí mocným štítem víry
přes všechny bouře, zmatky, změny nové doby
si uchovala vlastní štědrou duši,
jež radost rozdává a baví se a tančí.

Červené víno, vínečko tvé bílé
jak hřeje duši, rozehřívá tělo!
Vesele zpívá šohaj malovaný
vesele proudí družnost na vše strany.

Bratříčku milý, zavíříme v kole
hlavu nám ověnčí zlaté klasy z pole,
jež voní chlebem, nebem, horkým dechem léta
na samém konci světa
já budu vzpomínat na tvoji jižní krásu
Moravo, Moravěnko,
zde slyším zvony chrámů, chorál lidských hlasů,
jež v tvrdých časech váží k soudržnosti
zde naše země, domov tvůj a můj
Moravo, Moravěnko,
Bůh tě opatruj!