Tulácká

Město již spí v mlžném oparu,
ztrácí se známá stopa v písku,
poslední strom svírá v dlani tvůj kabát, čeká...
tvé srdce se chvěje, co bude po ránu,
tuláku po hvězdách na cestě k zítřku,
co když strom padne a řeka nepočká...

Spoutat jí vlasy do copu,
protečou mezi prsty
a řeka bude bez ryb,
k cíli s vírou prý dojdeš i poslepu,
skládáš si papírový světy
bez chyb
je člověk příliš umělý