Podhoubí

nad hlavou jehličí
a rašelina nohy studí
jsem jen pouhé podhoubí
co právě spadlo do osudí

čekám první kapky vláhy
dychtivě já chci je sát
mým snem je trochu povyrůst
a nemuset se sucha bát

po dnech temné samoty
modrý blankyt zlatá záře
pod kloboukem usmívám se
touha žít mi čiší z tváře

všude kolem spousta barev
štěstí do mozaiky přikládám
den za dnem já rostu více
už necítím se tolik sám

můj život pln je poznávání
nových pocitů a nových chutí
pln odpovědí na otázky
jenž stále přemýšlet mě nutí

nad životem jaký bude
nad smrtí co se nedá zmást
kolik pro mě zbude lásky
toho zlata jenž se nedá krást

teď z výšky hledím do jehličí
nové podhoubí poznává svět
zvláštní pocit svírá duši
ale čas ten nelze vrátit zpět