Bíla čepice

Mít bílou čepici,
pod kterou zmizím z vašich pohledů,
a z mého těla zbude pouze vzduch.

Šel bych navštívit místa,
kde byl jsem rád,
zavzpomínal na dobu,
kdy jsem s vámi stál a z plných plic se smál.

Zastavím se i u přátel,
kteří u toho byli.
Jednoho po druhém,
lásky současné i minulé.

Bude to spousta lidí,
kteří hrají roli v mém životě.
Čepici sundávám a jsem zase sám sebou ovšem s otázkou. Kde ty báječné časy jsou?