Medvídek...

Buď hodná, Ty malá, Ty líbezná, Ty drahá.
Poslechni ho, jdi s ním si hrát do ústraní.
Pšt.
Plyšový medvídek, hrdina bezmocný. Bez dlaní.
Nemůže tam, nestíhá, bílé vnitřnosti za sebou tahá.
Ty to nevíš, umírá.

Neplakej, ticho buď, vždyť to nebolí. Vždyť je to krásné.
Teď nikdo nic nezmůže, láska je láska, chtíč je chtíč,
Víš?
Zrůda, zaslouží smrt, našla od vlastní prohnilosti klíč.
A bere to, co je Tvé, co je tajné, co láme, to vzácné.
Jsi sama. Proč?

Těžko hledat stébla, dlaně v poutech, oči halí strach,
V těch hnusných časem, v zaprodaných ďáblu nesnázích.
Promiň.
On, anděl černý, co měl Tě chránit, zase s panenkami přichází,
A volavky uvnitř Tebe bijí křídly, křičí na poplach,
Méďo, prosím, kde jsi?!