Černý král

Nastává večer a usíná den,
a ticho rozléhá se jak noční sen,
hlubina vábení, smysl nočních dravců,
roznášet bolest a rozsévat smrt.
Vidina krve je touhou nadzemskou,
prastarý démon, z časů mýtických
a s andělem bez křídel,
jen s krvavou kápí.
Luna se objeví a hned zase mizí,
předává moc svou do rukou temných,
starých jak kámen, jež rov mrtvých ukrývá.
Prastarý rituál s pentagramem zářicím
a chladným jak bledý mramor.
Útěky před smrtí jsou němých výkřikem,
jež nemá cíl a jen bloudí temnotou
a snaží se ukrýt ve stínech mrtvých
aby pak zavládli démoni bez křídel,
toť temná noc, čas, který nebyl.