Přátelství

Jak lehký vánek a slova kdyby,
jak mocná slova a ty v nebi,
jak touha po všem, co vzal náš čas,
jak cesta mořem a bouřka zas.

Tak zmaten světem,
šel jsem lán,
polapen tělem,
byl on sám.

Teď toužím svítit,
svitu zář,
k Bohu pak mířit
radovat.

Kouzlo má moc
však vyprchá
jako ta vášeň,
co v sobě mám.

Pak zbude jen to přátelství,
jenž svět stvořil pro mne a tebe
budeme spolu kráčet dál
přímo do bílých bran nebe.