Ledovatec (=k obrazu=)

Čteš zimní den
se zamrzlým srdcem

kolotoč v prosinci

vyhlížím oknem
dívám se ulicí

zrozen z ledu
okolo bariéru
soucitnou
mrazivý
zlý život vedu
ta dívka nesmí ke mně proniknout

Nechci přátelství
utíkám
Přátelství jen bolest působí
radosti
já
pohrdám - to jsou tuše na snech
a svícen již padá jak nůž co padá do vody

Nemluv o lásce!
Nechci rušit její spánek
černovlásce přikrášlí věn
zahodí klíč
z očních kaněk

Již nikdy
nemilovat trpce ať ani pláč
v sůl nenáleží
růži v les
a do vánice obraz duše

neusoužím!

Nikoho se nedotknout
Ať nikdo se nedotkne

Počkej...
v dálce u petlice..

Polibek
a dívka žádá více.....chceš?
nás..
nezamkneš

...

Dnes
černovláska měla
vlhké rty od ostružin

Dnes nechal jsem ji
u svého těla
ať ticha zmoklá před obrazem
nám duše okřídlí

a nevím komu povím
již jsme to nestihli..