Němá slova

Pro Tebe je to jen hra
ale kra,na které plavu sám
kolem jenom oceán
z nevyřčených slov a citů
a Ty přesto chybíš mi tu
to plavidlo bez soucitu
potápí se...

Vedeme životy dvojí
co rozdělí nás, zase spojí
v rozporu se svědomím
a pohlavním ústrojím
Ty se bojíš, já se bojím
prameny vlasů, podobné klasům
utápím se...

Každý další pokus vzdávám
každý další pokus vzdát Vám
holt a nosit květy
po nocích psát sonety
madam, verše jsou jak hřeby
další ten předchozí chce přebít
bolí to...

Texty všech těch zpráv
a dav,těch zvláštních tužeb
hodně rozlámaných tužek
stejně Ti nemůžu říct
vstříc Tvé tváři,na oltáři
z pocitů a vin, z peří v polštářích
skončí to...

Všechny ty Tvé pohledy
kdy já,pohledný a bezohledný
přál jsem si, ať se to stane
cokoliv, jako vliv Luny na příliv
vlivem Tvým, chtěl jsem být vylitým
vpitým do rtů, třešničkou dortů
hoří to...


Až budu Tvým očím spílat
vzpomínat,jak moc jsi milá
síla, vím,že jsem v tom sám
předem se Ti omlouvám
slova dokáží být němá
hlavně když jsou
nevyřčená...