Ztracená Múza

Ponořená v myšlenkových proudech,
v barevných vodních vírech.
Pohlcená sama sebou,
odrážím se ode dna.

Tůně je stále stejně modrá,
nenacházím východisko,
žádnou cestu z kruhu.

Jako osamělý člověk
stojící uprostřed rozlehlé louky.
Jako malý malíř
topící se v odstínech černé.

Ale jsem jen pouhý básník,
ztracený a zmatený.
Marně hledající odpovědi
v šeptajících větvích stromů.

Snad i ten kousek básníka mizí,
inspirace stále nepřichází.
Ani záblesk hnědých očí,
mi stále múzu nepřivádí.

Nepolíbená, osamocená,
kde má múzo jsi?
Zkroušená, zmatená,
ztratila jsem i dar,
co mi byl dán...