VODNÍK

Zelený mužík, co žil si v rybníku
znal každou zátoku a cesty lodníků.

Na vrbě sedával jen s dobrou myslí,
dnes míva pohled kapánek zkislý.

Klidná je haldina, přec vítr vane
leč duše ve džbáncích zdají se slané.

Mohou plout k hladině... nemají víčko
na místo toho rvou si své tričko.

Je to tak lehčí nikoho netrápí...
možná, že někdy někoho překvapí.

Léta tu bydleli jen v jednoum hrníčku,
dnes těžko věří se vroucnému slovíčku.

Šos mu již vysychá...
né jedna dušička po vzduchu zavzdychá.

Kdyby jsem věděli, kdy příjde bouře
nešlápli by jsme do stejné louže.

Snad jak šos vyschne tak bude k prospěchu,
jednomu malému nutnému úspěchu.

Úspěchu z nutnosti a nebo z moudrosti?
nevím zda vodníka právě to oprostí...

To co je slané má chuť mít sladkou
né každá žena může být matkou...

A hlupák rázem stává se poradcem
né každý muž může být otcem.

a vodník...
sám neví komu se svěřit...
a zda má smysl...
o5 chtít věřit...

o5ja