Návraty

Zapálím v krbu
v podkroví...
Bude mi bezlistému zima?...
Myšlenky jako list papíru,
nikdo se nikdy nedoví,
co v popelu dní pozhasíná
...
zatoulaných hvězd,
co potrhaných křídel,
padlých hlav květů na hřbetech cest,
co člověk s člověkem sdílel.
...
zůstává zapsáno v rudém květu,
v odlesku zrcadel,
medově lehce kane mi ze rtu
lítostné bohužel.

Nad časem, který tu byl a míjí,
sudbou nevykonanou,
za každé zrnko skryté ve chvílích,
jež nezrozeny zesnou.

Moci tak v dlani sevřít prchavý čas,
jak bláhové, prázdné to přání,
těžko i vítr sevřít v pěsti,
moci být malým chlapcem zas zlatý klas
v zvlněmém poli za svítání
vzpínat se k modle lidskosti.