Alespoň na chvíli
spočinout
ve Tvém náručí
které je
pro mě
přístavem
mé věčně naděje
...
Když semínko smutku
v něm
v tichosti vyklíčí
a když ho neutrhneš
i s kořeny
potom zle je
...
Mé srdce
se snad jednou
naučí
odpouštět
a polykat
nadávky zlostné
a potom
Tě přijmu
s otevřenou
náručí
a připustím
že i ty hádky
ve vztahu
jsou
trámy nosné
...