Praděd

Pod Jelení studánkou
znovu se stmívá
voda zakalená
slzou nejednou
téct nepřestává
jako dnes i včera zurčela.

Kroky starce pomalu utichají
dávné stopy rozvál už vítr
však listy stromů nadále šeptají
byl tu...byl tu...byl tu...

Pod Vřesovou studánkou
borůvčí dozrává
košíky plné radosti rozdává
nové a nové rostou
ten kolotoč se nezastaví
léta bez přestávky ubíhají.

Ústa starce chuť už nepocítí
modrá šťáva dlaně nezašpiní
přezrálé lesní plody
uschnou v pocitu zrady.

Nad Karlovou studánkou
velká hora se přímí
zakořeněna hrdě v zemi
až mračna těsně se stáhnou
a hromy se rozčílí
blesky horu čarovně rozsvítí.

Oči starce navždy se uzavřely
vánek už bouřku rozfoukal
hory se světu opět otevřely
a v nebi anděl nový
právě se rozkoukal.