Země Česká

Země Česká - moje vlast,

láska k ní kvete ve mně zas.

V srdci mém louky, lesy, stráně

hlídám si tak, jako káně

když chudou myš v tom poli loví;

však myška cvrčkovi to poví,

že se ráda v zem tu skryje.

V zem tu sladkou, hlínu vonnou,

po níž kráčí tuny nohou.

Tuny masa v tělech Čecha,

který do všech koutů spěchá.

Kouty vlasti rád si projde,

co v mysli obraz nahraje,

pro východ zlata nad Hradčenem

rád si z jitra přivstane.



Země Česká, moje vlast,

lásku k ní cítím zas a zas.



A junák hrdý kráčí po ní,

směrem řeky, co se vlní

jak když rosa vlas ti zkrápí..

Řeka - to je historie,

kterou moje duše žije.

Je mi vodou, je mi chlebem,

vzešla z pekla, prošla nebem,

každý den mě poučí.

Z popsaných stromů či bezzubých úst starců,

já dovídám se denně, že při odvodu branců

ptali se i na víru.

Já pochopil i to, že králem dobrým Evropy býti

znamená domov v srdci jejím míti.

Ta řeka učí mě,

kdo byl pan Otakar, Jirásek, Havel.

Brečel jsem, když předci mí dostali povel

- opustit pevnosti! -

Řeka ta plyne si, nesejde na králi,

nevyschne na tom, zda na Hoře prohráli.

Historie odhalí nám všechny rány, bolesti,

tvrdé časy vlast už přešly,

užila si velmi, dosti

v dobáh těžkých, když tu vládl Franz..

Krev Čechů smáčela nejedno pole,

jedno zda na koni, či jenom dole,

ba že spíš dole, po boku bratří,

Čechové bojují, jak se jen patří.

A když jim pole ta válečná nedají,

se zbraní v ruce pak z vlasti své prchají.

Na polích v cizině však s myšlenkou jedinou,

vrátit se do vlasti a žít tu dál s rodinou.

Máme štěstí veliká,

že vlast silná byla,

svoje krásy nebeské

před zlem uchránila.

Tisíce synů svých pohřbila kvůli,
ti mužně čelili zloduchů zvůli.

Pokladů máme, lidé to vědí,

stačí jen chtít je znát,

chtít být naň hrdý.



Země Česká - má jsi vlast,

nikdo nezkřiví ti ni vlas.

K otcům mým slavným já přísahám tobě,

milovat budu tě

i leže v rově.

Země Česká - moje vlast

Země Česká, země Česká..