hostem ve snu

Až budeme si opět cizí,
až naše tváře v myslích zmizí,
stanu se žhavým pocitem,
co navštíví nad úsvitem,
jak záchvěv lehké erotiky,
Tvého snění okamžiky.

Jen v cárech mlhy oděna,
v klobouku pana Cohena.
Jak šanson s vůní frivolity,
jak láhve vína nedopity,
budu tě svádět ve spaní..
Než v probudí tě svítání.

Pak splynem v tom něžném souzvuku
a pod peřinou hledáš moji ruku
Co mizí v temnotě propadla..
Jen zbytky tvojí DNA,
se tiše vpijí do plátna
propoceného prostěradla.