Sudička

Narodilo se uprostřed noci dítko,
na tobě je, jestli bude hodné nebo kvítko.
Přicházíš k jeho kolébce,
na jeho čerstvé vlásky ho hladíš lehce.

Tvá vrásčitá tvář se usmívá,
dítě se na tebe bez bázně dívá.
Co mu budeš do života přát?
Bude se pořád tak bezstarostně smát?

Jsi hodná nebo zlá? Jak to můžeme vědět,
když tě nikdo nikdy neviděl u kolébky sedět.
To mi jen z pohádek víme, že snad existuješ,
že snad naším dítkům osud zvěstuješ.

Někdy jsi přišla přát jen kruté chvíle,
někdy ke štěstí musel každý ujít dlouhé míle.
Proč každému přeješ jiný osud?
Cítíš vůbec nějaký stud?

Díváš se na všechny dítka stejným pohledem?
Nebo někoho spaluješ ohněm a jiného ledem?
Stojíš nad dítkem a věstíš mu nemoce,snad i lásku,
jeho život možná bude občas viset jen na vlásku.

Některé máš ráda více,
štěstí jim pak neustále líbá líce.
Ostatní unavení a zničení, chtějí umřít,
když jsi osud věštila, tvé srdce nenávistí muselo vřít.

Přemýšlím, jaké věno jsi dala mému osudu,
někdy si připadám jako uzavřená v sudu.
Jen tak plavu po vodě,
přemýšlím, jak moc je život o náhodě.

Sudičko, co jsi mi vlastně nad kolébku přála?
Možná bych i duševně pookřála.
Těžce se vypořádávám s tvým prokletím,
někdy ke dnu padám, málokdy nahoru letím.

Nahoru se podívat bývá těžké,někdy stačí zvednout hlavu,
však častěji v bahně díky tobě plavu.
Nevím, proč a důvod ani nechci znát,
stejně by jsi mi mohla jen lhát.

Musím asi najít sílu zvednout hlavu a najít slunce,
posbírat od štěstí poztrácené drobné mince.
Spokojit se s tím a dál nereptat,
dokud jsi zdravý, nemáš proč se s osudem prát.

Jakmile přijde nemoc, mám tisíc důvodů ti vše vyčítat,
nevím s kolika dny má člověk ještě počítat.
Když jsi stála u mé kolébky, tak jsi mě proklela,
možná si všechny důvody moc dobře věděla.

Asi se musím naučit být vděčná za každý den,
nehledat lepší život, který možná je jen sen.
Možná, že jsi mi do vínku dala pochopení,
a v srdci nespokojenosti stále vření.

Možná mám být taková, ač se mi to leckdy nelíbí,
až najdu pochopení, třeba mě štěstí políbí.
Sudičko, nevím, jestli děkovat mám,
zatím jen vím, že není dobré být na vše sám...